Nejstarší kazatelská kniha vzniklá na našem území

Homiliář Opatovický (sign. III.F.6), nazývaný podle svého někdejšího uložení v benediktinském klášteře v Opatovicích, bývá datován do poloviny 12. století, jde tedy o nejstarší dochovanou kazatelskou knihu, která prokazatelně vznikla na našem území. Obsahuje celkem 133 kázání (homilií a sermonů) ve třech cyklech, z nichž každý byl sestaven podle pořádku církevního roku, kázání prvního cyklu byla přitom opsána z jediné předlohy, pravděpodobně z nedochované starší sbírky pořízené snad při pražském biskupském kostele. O českém původu kodexu svědčí kázání o sv. Vojtěchu a Václavovi zařazená ve všech cyklech. Za vlastním homiliářem následují ještě synodální biskupská promluva o kněžích, starozákonní kniha proroka Jonáše a příručka pro zpovědníky, což je nejstarší známý penitenciál českého původu. Rukopis je jedinečným zdrojem informací o přetrvávající koexistenci křesťanství a pohanství v raně středověkých Čechách; v kázáních se brojí proti uctívání hor, stromů a pramenů, odsuzuje se víra v posmrtné návraty zemřelých, kněží mají vymycovat pohanské písně apod. Myšlenková a stylistická úroveň kázání se liší; některá byla určena kléru, jiná prostým věřícím, přičemž ta druhá měla být zřejmě přednesena v jazyce lidu. Tomu by odpovídaly i staročeské glosy, tedy překlady slov, větných úseků či vět, které byly do textu vepsány několika rukama v průběhu 13. století, Nejvíce takovýchto glos obsahuje kázání o modlitbě Páně, kde místy vytvářejí téměř souvislý meziřádkový překlad, zde se nám také dochoval nejstarší překlad stěžejní části Otčenáše (Osvěti sě jmě tvé! Přijdi tvé královstvie!). Bohužel některé glosy byly zničeny v 19. století při pokusech o oživení písma různými tinkturami a dnes jsou již prakticky nečitelné, musíme se proto spolehnout na čtení ve starých edicích.