Základní pojmy a legislativní ošetření dobrovolnictví po 1.1. 2014

Dobrovolník je člověk, který bez nároku na finanční odměnu poskytuje svůj čas, zkušenosti, dovednosti a energii k rozšíření či zkvalitnění služeb knihovny, příp. napomáhá při aktivitách spojených se službami knihovny. Dobrovolník má být starší patnácti let (do 18ti je potřebný souhlas rodičů), v některých případech je však vhodné stanovit vyšší věkovou hranici.

Dobrovolník tedy není student přicházející do knihovny na praxi (školní praxe není dobrovolnou aktivitou, student v knihovně plní svou školní povinnost). Dobrovolníkem není ani neprofesionální pracovník malé obecní knihovny, byť tento za svou celoroční práci v knihovně dostává prakticky nepatrnou odměnu (dobrovolník nedostává finanční odměnu, dobrovolnictví není pracovněprávní vztah, ale vztah občanskoprávní).

Dobrovolníkem pro knihovnu však může být i pracovník firmy, kterého vyšle jeho zaměstnavatel, aby knihovně zdarma vypomohl

Dobrovolnictví a jeho legislativní ošetření

Dobrovolnictví v knihovnách se většinou realizuje na bázi občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Ten vymezuje práva a povinnosti smluvních stran, otázky platnosti právních úkonů, otázky odpovědnosti za porušení povinností atd.

Knihovny s dobrovolníky uzavírají příkazní smlouvu (§ 2430 a násl. občanského zákoníku), příp. smlouvu nepojmenovanou (ve smyslu ustanovení § 1746 občanského zákoníku), někdy i jen v ústní formě.

Několik knihoven spolupracuje při přijímání dobrovolníků s dobrovolnickými centry (příp. s jinými nevládními organizacemi, které mají akreditované dobrovolnické programy). Tyto knihovny jsou pak organizacemi přijímajícími dobrovolníky dle zákona 198/2002 Sb. (zákon o dobrovolnické službě) ve znění pozdějších předpisů.